V úterý 13. října stála v naší kanceláři během pracovní doby skupinka founderů v kruhu a házela si malým míčkem. Workshop pro komunitu Women in Tech vedli Ondřej Dvořák a Lukáš Majerik a tentokrát se k účastnicím přidal i jeden muž. Během devadesáti minut jsme se měli věnovat tématu, které zní poměrně suše: jak zajistit, aby všichni ve firmě táhli za jeden provaz a soustředili se na stejné priority.
Začali jsme hrou, protože ta dokáže problém ukázat rychleji než jakákoli prezentace.
Od hry k porozumění
Hra se jmenuje Ball Point Game a patří ke standardním cvičením v agilním školení. Skupina má dvě minuty na to, aby si předala co nejvíce míčků, přičemž každý míček musí projít rukama všech účastníků. Před každým kolem tým zapíše svůj odhad, kolik míčků zvládne předat. Po skončení kola spočítá skutečný výsledek.
První kolo dopadne špatně a odhad se od reality výrazně liší. Tak to bývá pokaždé, bez ohledu na to, s jakou skupinou hru hrajete.
Zajímavé je, co následuje. Nikdo nenavrhne, aby se všichni víc snažili, protože už teď pracují na maximum a tudy cesta dál nevede. Místo toho začnou měnit způsob, jakým hru hrají. Postaví se blíž k sobě. Dohodnou se, co se počítá jako upuštěný míček. Někdo si všimne, že dva lidé strávili polovinu kola nečinností.
Výsledek začne rychle růst a v posledním kole už se odhady téměř shodují se skutečností.
Nic z toho by ale nefungovalo bez počítání míčků. Bez něj by každé kolo skončilo pěti různými dojmy o tom, jak se týmu dařilo. Všechny by byly upřímné, ale nikdo by nedokázal spolehlivě rozlišit skutečně přínosnou změnu od pouhého sebevědomého názoru.
Stejný problém, jen bez míčků
Rostoucí firmy většinou nemají problém s tím, že by jejich lidé nebyli dost schopní nebo málo pracovali. Problém nastává, když různé části firmy vycházejí z odlišných představ o tom, co je důležité.
Obchod něco slíbil zákazníkovi. Produktový tým má roadmapu, na které pracoval celý minulý kvartál. Tým odpovědný za dodání by potřeboval alespoň několik týdnů, během nichž se plán nebude měnit.
Každý z těchto pohledů je oprávněný. A právě proto nestačí si o nich jen promluvit. Lidé ze schůzky odcházejí s pocitem, že se dohodli, ale o týden později si každý pamatuje trochu jinou verzi dohody – takovou, která se zrovna hodí jeho vlastní práci.
Druhá polovina workshopu se proto věnovala tomu, jak dohody správně zaznamenat. Jak převést strategii do několika málo jasně formulovaných priorit. Jak dát zákaznické požadavky i interní práci na jeden společný seznam místo dvou oddělených, aby bylo možné porovnat jejich důležitost a stanovit pořadí. A jak tento seznam zpřístupnit všem, kterých se týká.
Každý účastník pracoval na vlastní firmě, nikoli na modelovém příkladu. Odcházel tak s konkrétní verzí řešení, kterou mohl začít používat hned následující den.
Nástroje nám mohou pomoci
Často se říká, že nástroje samy o sobě firemní kulturu nezmění. To je pravda, ale není to celý příběh.
Nástroj nevytvoří shodu v týmu, který se dohodnout nechce. Dokáže ale zabránit tomu, aby se tým, který už se dohodl, během následujících tří měsíců nenápadně rozešel v tom, co vlastně platí.
CRM a nástroj pro správu úkolů představují společný záznam, ke kterému se mohou obě strany sporu vracet. Samy o ničem nerozhodují. Pomáhají ale udržet diskusi u priorit, místo aby se zvrhla v dohadování o tom, kdo si co pamatuje.
My k tomu používáme YouTrack. Část workshopu jsme proto věnovali ukázce toho, jak v něm mohou být strategie, priority i backlog na jednom místě, místo aby byly rozdělené do tří různých nástrojů.
Bez toho bychom jen házeli míčky a doufali, že to nějak dopadne.







